Národní plán obnovy

„Národní plán obnovy“ — to zní, jako kdybychom právě vstávali z trosek po válce. Jenže jediný, co se tady opravdu obnovuje, je rozpočet vybraných firem a ego politiků, co si hrajou na architekty budoucnosti. Všude samé vize, strategie, milníky, monitorovací výbory a prezentace s fotkami usměvavých lidí v helmách. Ale v reálu? Miliardy z Bruselu, co se ztratí někde mezi ministerstvem, agenturou, poradenskou firmou a “inovativním projektem”, který skončí v šuplíku vedle loňského pilotu.

Oficiálně má tenhle plán „transformovat ekonomiku“. A to se fakt děje — akorát směrem dolů. Třetina peněz mizí v dotacích na „zelenou modernizaci“, což v překladu znamená připlatit si za všechno, co dřív fungovalo samo. Další kus jde na „digitalizaci veřejné správy“, což znamená nový portál, který padá už při načtení. A zbytek na „vzdělávání“ — rozuměj: předražené školení pro úředníky o tom, jak vyplnit formulář, který sami vymysleli.

Každej ten projekt má svůj „harmonogram“, „koordinátora“ a „milník“. Všechno přesně popsáno — jen ten výsledek chybí. Milník za miliardu, výstup nula. A když se zeptáš, kam ty peníze šly, tak dostaneš odpověď: „Zadání se aktualizovalo dle nových priorit.“ Překlad: prošustrovali jsme to, ale hezky jsme to popsali. Každé ministerstvo si hraje na startup, který jede na dotace, a Brusel to sponzoruje, protože hlavně že jsou všechny šipky v prezentaci zelené.

A samozřejmě, všechno se dělá „pro lidi“. Jenže běžný člověk z toho nevidí ani korunu. Žádné lepší služby, žádná funkční infrastruktura, žádný pokrok. Jen pár PR článků a loga „Financováno z NPO“. Stát se chlubí, že čerpá miliardy, ale výsledkem je pár digitálních map, nový odbor a dvě konference o „udržitelnosti“. Budoucnost? Tu jsme si právě koupili na splátky.

Mě už to prostě sere.

Národní plán obnovy. PowerPoint za miliardu.