Česká pošta

Nechceš věřit, že to ještě existuje. Ale pak tam jednou vlezeš a rázem si připadáš jako v low-cost survival hře, kde hlavní výzvou není přežít zombí apokalypsu, ale najít správnej formulář bez psychickýho kolapsu.

Česká pošta je státní podnik. Tj. každý rok v mínusu, každý rok na kapačkách, ale pořád žije. Proč? Protože stát se rozhodl, že tuhle mrtvolu bude uměle oživovat donekonečna. Dotace, restrukturalizace, manažeři, co se střídaj častěji než všichni ti chudáci ve frontě. A výsledek? Stejnej jako před dvaceti lety. Jen s víc logama na dveřích a míň schopnostma za přepážkou.

Pošta je jedinečný místo, kde si jdeš pro dopis a odejdeš s pytlem na odpadky, stíracím losem a traumatem. True story, bro – paní přede mnou fakt nakupovala pytle na odpad. Mimo jiné tam můžeš koupit i plyšáka, loutku Hurvínka a předražený psací potřeby, protože proč bys nechtěl řešit životně důležitý úřední zásilky mezi regálem s losama a zbytkem z propagační akce k Vánocům 2016.

A co ty jejich "služby"? Balík do ruky? Spíš balík v prdeli. Zásilka nepřišla? Nevadí, někde bloudí. Možná v depu, možná v jiným kraji, možná už v jiné dimenzi. Když si stěžuješ, dostaneš automatickou odpověď a odkaz na reklamační formulář, kterej vypadá jak z webu z roku 1998. A kdybys náhodou chtěl zkusit vyřídit něco online? Tak se připrav na to, že se stejně budeš muset dostavit osobně. S vytištěnou žádostí. A občankou. A nejlíp i s kopií rodnýho listu, pro jistotu.

Česká pošta je paradox. Dotovaná veřejná služba, která funguje hůř než wifi v bunkru a ještě se tváří, že je páteří moderní komunikace. Stát do toho leje miliardy, ale balík ti stejně doručí zásilkovna rychlejc, levnějc a bez keců. Pošta je jak starý socialistický obchod – víš, že to bude bolet, ale stejně tam jdeš, protože někdy prostě nemáš na výběr.

A když už si myslíš, že to horší bejt nemůže, tak zjistíš, že na poště funguje i CzechPOINT. Což je takovej státem sponzorovanej multiverz, kde se tváří, že můžeš vyřídit cokoliv. Výpis z rejstříku, žádost, ověření, cokoliv. Jenže realita? Polovina těch úkonů buď nejde, nebo "se zrovna dneska nedělá". Tiskárna nefunguje, formulář nejde načíst, nebo "paní, co to dělá, má zrovna volno". CzechPOINT je jako státní iluze digitalizace: všechno se tváří moderně, ale když seš u přepážky, zjistíš, že to je jen jiná forma razítkovýho folklóru.

A všude ta nálada. Ten personál. Jasně, některý jsou fajn. Ale většina jako by ti chtěla pohledem naznačit: "Neraduj se moc, stejně to poserem." Systémy nefungujou, internet nejede, "paní na druhý přepážce to musí potvrdit"... A ty jen stojíš, zpocenej, mezi plakátem na důchodový spoření a vitrínou se suvenýrama, a říkáš si: proč?

Mě už to prostě sere.

Tohle je další bod mýho seznamu. Česká pošta. Ne jako služba veřejnosti. Ale jako veřejný výsměch službě. Ne jako podnik. Ale jako státem provozovanej escape room s tématikou "komunikace v 19. století".