Regulace hazardu

Hazard je prý zlo. Ničí rodiny, bere lidem peníze, vytváří závislosti. A tak nastoupí stát jako velký zachránce, který „hazard zkrotí“. Realita? Jen se přerozdělí, kde a kdo smí prohrávat prachy – a kolik z toho odkápne do státní kasy.

Automaty v pochybným pajzlu za rohem? Ty jsou problém, ty je potřeba zlikvidovat. Ale stejný blikající mašiny v „certifikovaný herně“ nebo kasínu s licencí? Tam je všechno v pořádku, protože majitel má papír se státním razítkem a odvádí procenta. Člověk, co tam projede výplatu, má stejný problém, jen se z toho legálně nakrmí rozpočet.

Stát se navíc tváří, že lidi chrání. Proto zakáže jednu hernu a otevře jinou o pár ulic dál. Nebo nechá sázkové kanceláře masírovat děti reklamama na fotbalových dresech, zatímco s vážnou tváří běží v televizi spoty o „odpovědném hraní“. Tohle je schizofrenie jak prase: hazard je špatný, ale jen když na něm nevybíráme daně.

A ta regulace je jeden velký byznys sama o sobě. Chceš provozovat hernu? Připrav si miliony na licence, poplatky a daně. Když jsi malý hráč, stát tě zničí. Když jsi velký, stát tě ochrání, protože z tebe má stabilní zdroj příjmů. Takže se z „boje proti hazardu“ stane jen další forma kartelu, tentokrát s oficiálním požehnáním.

Mě už to prostě sere.

Regulace hazardu není ochrana lidí, ale jen způsob, jak stát vybírá mýto z cesty k závislosti.