Oprav dům po babičce

„Oprav dům po babičce“ je učebnicový příklad toho, proč jsou dotace rakovina. Na papíře to vypadá jako laskavá ruka státu, co ti pomůže dát do kupy barák. Ve skutečnosti je to obří tunel, kde místo tebe vydělají hlavně ti, co na dotacích parazitují. Připrav si hromadu nervů, vlastní cash a počítej s tím, že půlka těch dotací se rozplyne někde úplně jinde než ve tvých cihlách.

Stát ti nejdřív vezme peníze na daních, pak je složitě přefiltruje přes formuláře a výběrová řízení a nakonec ti je milostivě nabídne zpátky – ale jen pokud splníš přesně to, co chtějí oni. Takže místo aby sis opravil střechu, která fakt teče, musíš řešit rekuperaci, zateplení a certifikovaný okna, protože jinak máš smůlu. Všechno podle tabulek a papírů, ne podle tvojí potřeby.

A právě proto se teď objevují všude inzeráty: firmy hledají obchodníky na „dotační programy“ a slibují jim výdělky jak v MLM na steroidech. Protože to není o opravě baráku, ale o tom, jak tě obrat na cestě k té slavné dotaci. Každý zprostředkovatel si vezme tučný podíl – administrativní poplatek, provizi za „komplexní službu“. A firmy, co ti něco dodají, to rovnou nacení dvakrát tak draze, protože vědí, že to stejně zacáluje stát.

Jinými slovy: samotná existence dotace vytváří příležitost, jak na to naskočí celá armáda obchodníků, poradců a „odborníků“. Peníze, které by mohly jít na tvůj barák, se cestou rozplynou v jejich kapsách. Ty jsi ten, kdo vyplňuje formuláře, splácí úvěr a čeká na schválení, ale skutečný barák si z toho postaví někdo jiný – ten, kdo umí dojit dotace.

Mě už to prostě sere.

Dotace na „Oprav dům po babičce“ nejsou pomoc pro lidi, ale zdroj živobytí pro celou kolonii překupníků, kterou si stát sám vypěstoval.