Trestní právo

Trestní právo u nás působí jako hospodský ceník napsaný fixou na mastný tabuli. Jen místo guláše a piva tam máš vraždu, znásilnění a marihuanu. A ceny? Úplně od boku. Ne podle toho, jak moc zničíš život někomu jinýmu, ale spíš podle toho, co se zrovna hodí do tabulek a paragrafů.

Stačí se podívat na pár „lahůdek“. Výroba pár stovek gramů heroinu? Deset let natvrdo. Ať je jasno – heroin je svinstvo. Jenže vedle toho najdeš případ, kdy chlap opilej zabije člověka za volantem a dostane sotva polovic. Tady si fakt musíš položit otázku: je horší pytlík chemie v šuplíku, nebo mrtvej člověk na silnici?

Nebo domácí násilí. Najdou se rozsudky, kde chlap vyhrožoval partnerce nožem, rozlil po bytě benzín a řval, že ji zapálí. Výsledek? Podmínka. Protože soud řekl, že „to nebylo míněno vážně“. Oběť pak žije dál v teroru, zatímco pachatel má jen papírek v šuplíku a dál chodí po svobodě. Zato když někdo prodá pár gramů trávy, je z něj rázem hrozba pro společnost a jde sedět.

A teď k sexuálním trestným činům: polovina pachatelů odchází s podmínkou. Polovina! To znamená, že pro stát je sexuální násilí něco jako „menší přešlap“. Něco mezi špatně zaparkovaným autem a krádeží v obchodě. Oběti se často nedočkají ani odškodnění, protože soudy se soustředí na to, jestli pachatel měl polehčující okolnosti, ne na to, že někdo přišel o normální život.

Pak jsou tu daňové a hospodářské zločiny. V kauze „Žralok“ padl sedmiletý trest za obrovské krácení daní. Sedm let je dost, ale pořád míň než za některý drogový delikty. Takže si to shrň: když obereš stát o stovky milionů, dostaneš méně, než když vypěstuješ rostlinu, kterou půlka planety legálně prodává v automatech.

Celý ten systém prostě nefunguje podle logiky „ublížil jsi člověku, poneseš následky“. Funguje podle logiky „něco se musí odsoudit, ať to sedí ve statistikách“. Oběť je v tom všem jen kulisa. Její bolest nikoho nezajímá, hlavně když se věc formálně odškrtne.

Mě už to prostě sere.

Trestní právo u nás není o spravedlnosti ani o ochraně obětí, ale o náhodném ceníku, kde se tresty dávají víc podle paragrafů než podle zdravýho rozumu.