Vězeňství

Celý vězeňství je absurdní od začátku do konce. Stát si postaví barák s mřížema, do něj nacpe lidi a tváří se, že tím „řeší kriminalitu“. Jenže realita? Zavřeš člověka na roky do klece a čekáš, že až vyjde ven, bude fungovat líp než předtím. To je jako rozbít auto kladivem a doufat, že pojede rychleji.

Vězení není náprava, je to továrna na horší průsery. Hodíš tam člověka, co udělal blbost, a vyndáš profíka, co se mezi mřížema naučil, jak se dělá pořádnej byznys – jen tentokrát už bez iluzí. Přidáš mu k tomu stigma, že ho nikdo nezaměstná, a výsledkem je, že se vrátí k trestu jako k jedinýmu zaměstnání, kterýmu rozumí. Gratulujeme, recidiva zaručena.

A to všechno za miliardy, který tečou do vězeňský služby. Do „bezpečnostních opatření“, do dozorců, do cateringových firem, co vydělávaj na tom, že vězni žerou hnusy. Čím víc lidí zavřenejch, tím líp pro stát – protože prázdný cely se špatně obhajujou v rozpočtu. Takže se pořád hledají nový důvody, koho zamknout. Tráva, alimenty, dluhy, cokoliv. Hlavně ať to jede.

Smysl vězení? Žádnej. Násilníci a vrazi by se měli izolovat, jasně. Ale celej ten systém vypadá spíš jako způsob, jak vyrobit poslušný trosky, než aby se lidi dali do kupy. Když chce stát někoho „napravit“, měl by mu dát šanci začít znova. Ale on radši postaví mříže, zamkne dveře a dělá, že problém zmizel. Jenže on nezmizel – on se jen na čas zavřel do krabice.

Mě už to prostě sere.

Vězeňství. Nákladná iluze, že klec z lidí dělá lepší lidi.