Demokratický deficit

Demokratický deficit je oficiální fráze pro to, že demokracie je jen kulisa. V televizi ti říkají, že rozhoduješ volbami, ale realita je jiná: obrovský kus moci leží v rukou lidí, o kterých jsi nikdy neslyšel, a které jsi v životě nevolil. Úředníci, komise, rady, regulátoři, centrální bankéři. Tihle všichni určujou, jak budeš žít, co si koupíš a kolik tě to bude stát. A tebe se nikdo na nic neptal.

Stačí se podívat na EU. Europoslance si sice volíš, ale už Evropská komise? Nikdo. Předsedu Evropské rady? Nikdo. Úředníky, co píšou regulace, který určujou pravidla i pro to, jakou žárovku si doma našroubuješ? Nikdo. A u nás doma? ČNB – banda ekonomů s mocí nad tvojí peněženkou, kteří nikdy nemuseli přes volby. Nebo soudci Ústavního soudu – taky nikým nevolení, přitom rozhodujou o zákonech víc než poslanci. A takhle by se dalo pokračovat.

Tohle je ten „demokratickej deficit“. Není to žádná chyba systému. To je podstata systému. Volby jsou jen divadlo, aby sis myslel, že máš hlas. Ve skutečnosti je to jen vstupenka – a od chvíle, kdy hodíš lístek do urny, už se nedostaneš na jeviště. Tam vládne úplně jiná liga: nevolení lidi, nevolené instituce, nevolené procesy.

Takže až ti zase někdo bude vykládat, že „žijeme v demokracii“, zeptej se ho, kdo volil Evropskou komisi, guvernéra ČNB nebo šéfa Nejvyššího kontrolního úřadu. Odpověď je jednoduchá: nikdo. Demokracie je jen obal, uvnitř jede jiná hra – bez tebe, bez tvýho hlasu, bez tvý kontroly.

Mě už to prostě sere.

Demokratický deficit. Krásnej pojem pro fakt, že nám vládnou lidi, který jsme si nikdy nevybrali.