Dotace

Dotace jsou jako kdyby ti stát nejdřív vyraboval peněženku, a pak tě pozval na úřad, kde ti možná – pokud hezky poprosíš, vyplníš deset formulářů a přiložíš projekt o zelený budoucnosti – vrátí drobáky. Ale ne na to, co potřebuješ. Na to, co se jim zrovna hodí do krámu. Pokud se trefíš, máš šanci. Když budeš mít "inovační vizi" typu levandulový pole pro regionální rozvoj nebo aplikaci na půjčování sekaček mezi důchodcema, možná dostaneš zpátky zlomek toho, co jsi nikdy dát nechtěl.

Tohle není pomoc. Tohle je manipulace. Bere ti bez ptaní a vrací jen pokud splníš pravidla hry, kterou sis nikdy nedomluvil. Systém, kde se peníze nevracej těm, kdo je potřebujou, ale těm, kdo maj čas a prostředky psát projektovou dokumentaci. Dotace dnes fungujou jako dávky pro bohatý – soláry pro vily pracháčů, elektromobily pro firmy, zateplení pro baráky, který maj víc koupelen než ty místností. Kdo má prachy na projekt a účetní, dostane zpátky kus z toho, co nikdy nemělo být jeho.

Výsledkem je, že stát z legální krádeže udělá nástroj líbivý politiky. A z politiky soutěž o to, kdo vymyslí víc "podpor". Ne víc svobody. Víc kontrolovanejch toků. Víc tabulek. Víc přerozdělenejch peněz. Jako kdyby spravedlnost vznikala tak, že ti jeden den vezmu tisícovku a druhej den ti dám s téměř slzama v očích zpátky pětistovku, ale jen když splníš moje podmínky.

A nejlepší část? Z peněz, co sebrali všem, se platí kampaň o tom, jak stát "pomáhá". Billboardy, letáky, stánek na veletrhu, kde ti úředník vysvětluje, že musíš přijet s originálem faktury, účtenkou, potvrzením o připsání platby a čestným prohlášením, že máš čistý boty. Když něco chybí? Smůla. Příště buď víc vděčnej.

A když náhodou nehraješ tuhle hru? Když prostě jen makáš, nechceš nikoho otravovat a jen si děláš svoje? Tak máš smůlu. Tvoje prachy skončí na úřadě pro podporu technologický excelence a regionální inkluze, kde se za ně vytiskne milion brožur, který nikdo nikdy nepřečte a uspořádá konference s chlebíčkama pro úředníky. Jo, a ještě musíš být rád, že to jde "na dobrou věc". Na jakou? To se asi radši ani neptej.

Dotace nejsou pomoc slabým. Jsou dárek mocným. Malá domů pro ty, co seděj u stolu, rozdávaj karty, a ještě si stěžujou, že musej občas pustit eso někomu mimo rodinu. Pro ostatní zůstanou drobky a pocit, že "aspoň se něco dělá".

A nejvíc miluju, když někdo řekne, že bez dotací by to přece "nikdy nevzniklo". Jo, protože bez násilnýho přerozdělování, by se přece žádnej člověk nikdy nerozhodl dělat něco užitečnýho. Jasně, bez dotací bychom přece všichni jen seděli na prdeli, čuměli do zdi a čekali, až nám nějaký osvícený ouřada naplánuje život, protože kdo jinej by to měl vědět líp než někdo, kdo nikdy nebyl mimo budovu magistrátu?

Mě už to prostě sere.

Tohle je další bod mýho seznamu.
Dotace.
Ne jako nástroj podpory.
Ale jako připomínka, že tě nejdřív oholí a pak ti s úsměvem nabídnou příspěvek na krém proti spáleninám.