Státní důchod

Místo pláže v Chorvatsku tě čeká vývar v menze. Místo zaslouženýho odpočinku přepočítáváš drobný před kasou a sleduješ, jestli máslo zas nezdražilo o pětku. Celej život platíš jako mourovatej, a na konci tě čeká výsměch ve formě pár tisícovek. Gratulace. Zrovna ses stal důchodcem. Oficiálně uznanej vyčerpanec systému.

Většina lidí do důchodu dorazí se sešrotovanejma zádama, unavená z práce, která je nebavila, a s pocitem, že jedinej smysl jejich života byl odvádět pojistný. A zatímco se modlej, aby je inflace nesežrala dřív než rakovina, stát jim pošle přehled – kolik toho „dostávají“ a jak je společnost „vděčná“.

Díky moc, fakt. Cejtim se docela oceněnej, když mi po čtyřiceti letech makání přistane na účet dvanáct litrů. A za to si mám koupit co? Jízdenku do krematoria a konzervu?

Táhneme tenhle systém jak volové. Celej život ti stát strhává peníze z výplaty pod záminkou, že ti je pak jednou vrátí. Ale kdy? Kolik? A co když se toho důchodu ani nedožiješ? Tak to máš smůlu, děkujeme za spolupráci. Žádná kompenzace, žádné dědictví z odvodů. Jen to potěšení, že jsi přispěl na Frantu z vedlejší vesnice, co si to stihnul užit o něco dýl.

Hlavně ať ti vydrží zdraví a případně i děti, který tě podrží. Protože stát tě podrží tak akorát za koule. A když si dovolíš otevřít hubu a zeptat se, kde jsou tvoje prachy, tak ti politici ještě s vážnou tváří vysvětlej, že systém je "průběžný". Cože?

Průběžný?! To jako že moje prachy jste hned poslali někomu jinýmu? Žádný účet, žádný spořicí fond? Takže jsem celý život platil a teď mám doufat, že moje děti budou platit taky, jinak chcípnu hlady?

Tohle není sociální systém. To je pyramidová hra. Akorát ne s Tupperware, ale s lidskou důstojností. A aby to nebylo málo, stát ti celý roky tvrdí, že „na důchody není“. Že je třeba šetřit. Zvyšovat věk odchodu. Zdanit víc pracující. Ale zároveň rozdává stovky miliard na dotace, veřejný zakázky pro kámoše a „strategický“ investice. No není to paráda? Umřít hlady ve jménu fiskální odpovědnosti.

A když se začne mluvit o změně, tak se to zase rychle utne. "Nechte to běžet. Ono se to nějak zalepí. Třeba dotacema z Bruselu. Nebo si zas něco pučíme."

Jasně. Hlavně se nedotknout těch hlasů, co chodí k volbám. Víc zájmu je o to, kolik důchodců přijde volit, než o to, kolik z nich bude mít příští měsíc na nájem.

Mě už to prostě sere.

Tohle není důchod. To je fígl, jak tě udržet v poslušnosti a pak tě s trochou štěstí pustit do parku krmit holuby, než tě trefí mrtvice ze složenky.

Tohle je šestá věc, co mě sere na státu. Důchody. Ne jako symbol solidarity. Ale jako tragický vtip na úkor těch, co si to odmakali.