Byrokracie

Nestačí, že ho platíš. Nestačí, že ti bere půlku výplaty. On po tobě ještě chce, abys sepsal padesát dokumentů, každej ve třech kopiích, z toho jednu notářsky ověřenou, a přišel s tím k přepážce, kde ti ouřad řekne, že formulář XY-27 už neplatí. Teď se totiž používá XY-27a. Rozdíl? Jedno slovo a jiný font.

Každej rok se schválí přes dvě tisícovky novel. To není správa věcí veřejných. To je automat na legislativní šikanu. Něco jako Kafka, ale bez stylu. A pak se divíš, že ani ouřad neví, co se po tobě chce. Protože ani oni se v tom nevyznají. Ale to nevadí – jejich úkolem není pomoct. Jejich úkolem je, abys nepřekročil červenou čáru na podlaze a nepoložil lejstro na špatnou hromádku.

Zkoušel jsi někdy přepsat auto? Změnit trvalý pobyt? Požádat o podporu? To není úřední úkon. To je test psychické odolnosti. Když to zvládneš, měl bys dostat diplom a krabičku lexaurinu.

Jednou mi vrátili žádost, protože chyběl podpis na straně tři. Hádej co – ta žádost měla jen dvě strany. Když jsem jim to řekl, koukali na mě, jako bych právě vytáhl pytel kokainu. „No to my tady neřešíme, to vám přišlo z jinýho odboru.“ Jo, skvělý. Jeden stát, deset odborů, dvacet verzí pravdy.

A ty? Hlavně se nediv. A buď na ně slušnej. A trpělivej. Jsou to taky přece jenom lidi.

Tahle země má zákony, který nikdo nečte. Vyhlášky, který si navzájem odporujou. A úřady, který tě radši pošlou domů než aby riskovaly, že ti poradí blbě. Protože tady se nehraje na řešení – tady se hraje na alibi. A kdo nemá správnej papír, je podezřelej.

Že něco nedává smysl? Tak to seš asi málo informovanej občan. Že něco chybí? To ses měl přece zeptat. Že sis to zjistil, ale každá bába na úřadě říká něco jinýho? To sis měl zjistit líp.

V každým případě budeš za debila. A ještě se na tebe budou tvářit jak na kriminálníka, co schválně nevyplnil kolonku číslo čtrnáct, protože chce rozložit stát zevnitř.

Tenhle systém není pomalej. Není neefektivní. On je zkurveně nepřátelskej. Funguje jako minový pole: všechno vypadá klidně, dokud neuděláš krok. A pak BUM – nedodanej papír, špatnej podpis, nebo ti to vrátili, protože jsi měl moc velkou obálku. Ouřada se ti zodpovídat nemusí.

Mě už to prostě sere.

Byrokracie není důkazem řádu. Je to důkaz zoufalství. A čím víc lejster ten stát po tobě chce, tím víc ukazuje, jak tě má u prdele. Jak moc tě podezírá. A jak hluboko v tobě vidí problém, i když chceš jen zrušit živnosťák nebo změnit adresu.

Nezajímá je, že to nedává smysl. Nezajímá je, že se v tom nedá vyznat. Nezajímá je, že i úředník přizná, že to nechápe. Ty to musíš vědět. Protože ty jsi ten, koho budou pokutovat.

Tohle je další bod mýho seznamu.
Byrokracie. Ne jako nástroj pořádku.
Ale jako připomínka, že stát ti nevěří ani nos mezi očima – a že celej život musíš dokazovat, že nejsi debil, zloděj nebo sabotér.