Politici

Politika přitahuje lidi, který by v normálním životě neobstáli. Prostě ne. Na volným trhu by si o práci neškrtli, v otevřený soutěži by je převálcoval každej druhej ajťák po maturitě. Ale tady? V tomhle systému? Udělaj kariéru. A ne malou.

Stačí jim hubu namočit do správný barvy, naučit se pár frází a být ochotnej se vohnout podle směru větru. Když tohle umíš, nepotřebuješ mozek, čest, ani páteř. Stačí ti stranická legitimace a schopnost nepůsobit úplně jako idiot, když mluvíš do kamery.

Serou mě tou svojí „kariérností“. Politika jako zaměstnání. Jako výtah k prachům a vlivu. Ne služba, ne zodpovědnost – ale kalkul. Začnou v mládežnický organizaci, pak se otřou o nějakej think-tank, chvíli dělaj poradce a najednou jsou na kandidátce. Bez jakýkoliv zkušenosti s reálným světem. Ale zato s plnou hubou řešení.

A lžou. Lžou furt. Profesionálně. S úsměvem. Je to jejich jazyk. Ráno ti řeknou, že daně snižovat nebudou, v poledne je navrhnou zvýšit a večer to označí za kompromis. Záleží jen na tom, kdo se zrovna dívá.

A co nejhorší? Že jim to prochází. Lidi už jsou tak otupělí, že nečekaj pravdu – jen aby aspoň nelhali moc okatě. Standard se propadl tak hluboko, že „není to úplnej hajzl“ je považovaný za kompliment.

A když náhodou vybublá nějakej ten úplateček, zakázka pro kámoše nebo trafika pro politickýho zombíka, co už ani netuší, kde je – stačí měsíc mlčet, poslat ho „sbírat zkušenosti do dozorčí rady ČEZu“ a jede se dál.

Pamatuješ si jména? Ne? Ani nemusíš. Kauzy se střídaj jak trenéři v Baníku. Čapí hnízdo, Dozimetr, Lithium, soláry, Promopro… A výsledek? Nikdo neví, co to bylo. Ale všichni víme, kdo to zaplatil.

A co na to lidi? „Hlavně že není dražší pivo.“
No… zatím.

Tenhle systém nevychovává lídry. Vychovává parazity. Učí tě, že čím víc se přizpůsobíš stranický linii a naučíš se držet hubu na schůzích, tím větší šanci máš dostat se k lizu.

A víš, proč tam nejsou slušný lidi?

Protože slušnej člověk nemá žaludek na to sedět vedle lhářů, přikyvovat na debilní návrhy a tvářit se, že je všechno v cajku. Protože normální člověk nemá čas, nervy ani ego na to, aby se brodil v bahně, kde čím víc se umažeš, tím rychlejc stoupáš.

A mezitím nám vládnou tyhle lidský karikatury. Směs čtvrté cenové, estrádních výstupů a diplomů z vysoký školy života. Lidi, co uměj hlavně jedno – dělat kariéru z úplnýho hovna.

Mě už to prostě sere.

Tohle je čtvrtá věc, co mě sere na státu.
Politici.
Ne jako reprezentanti lidu.
Jako šmelináři moci, co by v běžným životě nezvládli ani výběrový řízení do Lidlu – ale v politice si díky drzosti a známostem staví pomníky za tvoje prachy.