Daňový otrok · díl 68
Hygiena
Protože někdo musí hlídat, jestli máš dostatečně čistý prkýnko, než na něj někdo sedne.
Hygiena je ten typ instituce, která se tváří, že nás všechny chrání před morem a salmonelou, ale v praxi akorát buzeruje malé hospody a živnostníky, zatímco velký hráči mají klid. Když si otevřeš stánek s párkama v rohlíku, tak ti tam naběhnou tři inspektorky a změří teplotu lednice na desetinný místo. Najdou tam máslo o půl dne po záruce? Pokuta. Ale že se v obchoďáku prodává plesnivej hermelín? To nikoho nesere, protože to je „systémový problém dodavatele“.
Nejlepší je ta jejich posedlost papírama. Všechno musíš mít sepsaný: provozní řád, sanitační plán, záznamy o tom, kdy jsi umyl utěrku a jestli jsi si umyl ruce po každým hovně. Hygiena je jediná instituce, která tě nutí mít papír na to, že jsi člověk a ne prase. A když ten papír nemáš? Pokuta. Protože papír je důležitější než to, že je všechno fakt čistý.
A ty jejich legendární zákazy? Kdysi zakázali dětem nosit do školy domácí buchty, protože nejsou „hygienicky nezávadné“. Jasně, babiččina bábovka je riziko pro veřejné zdraví, ale polotovar plnej chemie z velkoskladu je úplně v pohodě. Tohle není ochrana spotřebitele, to je normalizace průmyslový sračky jako standardu.
Hygiena není o zdraví. Je to jen další větev státní šikany, která vytváří iluzi bezpečí. Ty to odskáčeš, oni si napíšou zprávu, že chránili veřejnost. Realita? Salmonelu si chytneš z jídelny v nemocnici, zatímco poctivý hospodský skončí, protože neměl vyvěšenej seznam alergenů na dveřích.
Mě už to prostě sere.
Hygiena. Úřad, kde papír o čistotě má větší váhu než čistota sama.