Celní správa

Celní správa je ten typ instituce, o který bys v ideálním světě ani nevěděl, že existuje. Jenže v tom našem ti ji připomene pokaždé, když si objednáš blbej kablík z eBaye nebo tričko z Alíka. Najednou tě bombardujou e-maily, že musíš vyplnit „celní prohlášení“, doložit fakturu, a ještě zaplatit DPH a poplatek za to, že tě vůbec obtěžovali. Takže kablík za dvě stovky? Najednou pětikilo. A stát se tváří, že tím „chrání domácí trh“. Jasně, proti konkurenci je nejlepší obrana, když tě ochrání před vlastním nákupem.

A to je jen ta malá šikana. Velká šikana nastává, když fakt něco posíláš. Zásilka ti klidně stojí na celnici měsíce, protože „dokumentace není kompletní“. Úředník má pocit, že na faktuře chybí čárka, a ty jsi v pasti. Telefon nikdo nebere, e-maily nikdo nečte, ale běží ti skladovací poplatky, protože balík leží u nich. To není služba. To je výpalné.

A nejlepší jsou jejich razie. Když se někde prodávají fejky nebo pašuje pár kartonů cigaret, přijede komando jak z akčního filmu. Jako kdyby šlo o mafiánskou síť. Realita? Většinou jde o trhovce s kabelkami, co mají sotva na nájem. Ale úspěch se musí vykázat: „Celní správa zajistila zboží v hodnotě milion korun.“ Jasně, milion korun – podle ceníku Pařížský, ne podle reality. Ale do statistik se to hodí.

Celní správa je prostě instituce, která tě donutí mít pocit, že jsi zločinec pokaždé, když si koupíš něco ze zahraničí. V normálním světě by to byl jen servis – aby se zboží dostalo rychle a bez problémů tam kam má. V tom našem je to další zbraň státu, jak ti vysát peníze a otrávit život.

Mě už to prostě sere.

Celní správa. Protože v očích státu je každý občan pašerák, dokud nedokáže opak.