Sčítání lidu

Každých deset let přijde tahle tragikomedie – stát po tobě chce, abys mu vyplnil, kde bydlíš, s kým spíš, kolik máš hajzlů doma a jestli máš internet rychlejší než poštovní holub. A ty to musíš odevzdat, protože jinak pokuta. Stát už přitom tyhle data dávno má: matriky, registry, katastr, daňovku, zdravotní pojišťovny… jenže jeho IT systém vypadá jak Frankenstein složený z Windows 95 a šanonů. Takže se to prostě vyřeší tak, že úředníci hodí tu práci na tebe.

A teď to nejlepší: vyhodnocování. Sčítání lidu 2021 – výsledky oficiálně zveřejněné? Až 2023. Takže dva roky se to přežvykovalo, kontrolovalo a opravovalo, aby nakonec všichni zjistili… že nás je o něco míň a že většina lidí má doma splachovací záchod. Gratulujeme. Kdyby se ve firmě dělalo takhle, zkrachuje do týdne. Ale ve státě? Tam je to „úspěšná akce“. Realita je taková, že když čísla vyjdou, jsou už stejně starý a nepoužitelný. Takže to celé slouží jen k tomu, aby se utratily miliardy a aby se stovky úředníků mohly tvářit, že dělají něco strašně důležitého.

Historicky to není nic novýho. Za Rakouska-Uherska chodili po chalupách a zapisovali, kolik má kdo krav a dětí, aby mohli vybrat daně a poslat kluky na vojnu. Za komančů to byla podobná šaškárna, jen s větší obsesí, jestli máš barevnou televizi a kolik metrů má tvoje chata. A dnes? Jen jiný formulář a víc checkboxů, ale princip zůstal. Velký bratr si tě chce očíslovat.

Pointa? Sčítání lidu není nic jinýho než drahý divadlo, který hraje stát sám pro sebe. Tobě to nepřinese vůbec nic – žádný zlepšení služeb, žádný smysluplný plánování. Jen pocit, že jsi opět kus do excelovské tabulky, kterou už v momentě, kdy ji zveřejní, můžeš rovnou vyhodit, protože realita se mezitím zase změnila.

Mě už to prostě sere.

Sčítání lidu. Největší státní dotazník do šuplíku.