Padesátka v hajzlu

No hele – dostali jsme se k padesátému dílu. Padesát sarkastických výkopů do koulí státní mašinérie. Padesátkrát jsem se snažil vysvětlit, proč tohle celý smrdí od základů. A pořád mám o čem psát. Což je sice super pro blog, ale tragický pro tuhle zemi.

Za těch padesát dílů jsme stihli probrat úřady, daně, exekuce, soudy, registrace, korupci, očkování, cenzuru, sociální pojištění, silnice, prezidenta i posranýho lva. A víš co? Ani jednou jsem nemusel vymýšlet žádný sci-fi. Stačilo se podívat kolem sebe. Všechno tohle se fakt děje. Každej den. A každej den je to trochu větší absurdno než včera.

A proto budu psát dál. Protože mě to sere. Protože když to nebude někdo říkat nahlas, lidi si zvyknou. Zvyknou si na byrokracii, na buzeraci, na to, že jim stát krade život po kouskách – a oni mu za to ještě děkujou, že je aspoň nenechal úplně zdechnout.

Takže pokud tě tenhle projekt baví, pokud ti ty články mluví z duše, pokud jsi aspoň jednou vykřikl „JO, kurva, přesně tohle!“, tak mi s tím pomoz. Sdílej. Dej vědět ostatním. Napiš komentář, pošli to kámošovi, nasdílej na socky, vytiskni a polep městskej úřad. A pokud chceš, můžeš mě i podpořit – ať už jednorázově, nebo pravidelně, ať tenhle nasranej cirkus může pokračovat.

Mě už to prostě sere.

Padesát dílů. A teprve se rozjíždíme.

---