Sociální pojištění

Sociální pojištění. Zní to jako že si někam dáváš prachy stranou pro případ, že by se něco posralo – nemoc, ztráta práce, stáří. Jenže ouha. To bys musel bejt idiot, abys tomu fakt věřil. Protože tohle není pojištění. To je daň. Obyčejná, povinná, nevypověditelná daň, kterou stát bere všem a rozdává podle pravidel, co se mění častěji než jména neziskovek, který z toho taky dostanou svůj díl.

Neexistuje smlouva, žádná pojistka v šuplíku, žádný práva – jen příkaz: Zaplať, nebo tě zničíme. A tak měsíc co měsíc posíláš desítky procent svýho výdělku do černý díry zvaný „systém“, kde se ty prachy rozpustí mezi dávky pro nezaměstnatelný, náklady na přepychový budovy úřadů a dotace na sociální experimenty, o který nikdo kromě úředníků nestojí.

A co když se něco fakt stane? Třeba onemocníš. První tři dny nic. Pak ti pošlou almužnu. A pokud jsi OSVČ, tak ti vzkážou, že sis měl připlatit extra. Paráda. Když tě vyhoděj z práce, tak seš okamžitě podezřelej, že sis to zavinil sám, a místo podpory tě čeká výslech a formuláře jak za STB. A jestli máš rodinu? Gratulujem. Systém ti pošle směšný přídavky, ale zato tě bude buzerovat při každým pokusu si přivydělat.

A hlavně – zapomeň, že by ses z toho mohl vyvázat. Tohle není pojišťovna, odkud můžeš odejít. Tohle je mafiánská ochranka se zákonným monopolem. Nechceš platit? Smůla. Tvoje vůle nikoho nezajímá. Tohle je „solidarita“ z hlavně úřední pistole – povinná a bez otázek.

Mě už to prostě sere.

Sociální pojištění. Největší podvod s hezkým názvem. Stát tě donutí platit a pak se ti vysměje do ksichtu, když ho fakt potřebuješ.