Přeskočit na obsah

Daňový otrok · díl 38

Předvolební kampaně

Pár týdnů, kdy se ze lhářů stanou spasitelé. Dočasně.

Václav ·

Předvolební kampaň je ten magický čas, kdy se z každého bezcharakterního kariéristy najednou stane anděl s rouškou lidovosti a náturou spasitele. Je to období, kdy si politické strany hrají na ty, co tě konečně slyší – a ty jim máš ještě zatleskat, že po čtyřech letech ignorace ti najednou strkají leták mezi rohlíky a slibují, že „tentokrát fakt změní všechno k lepšímu“. Tak určitě.

Kandidáti, co by tě za normálních okolností přehlédli i kdybys hořel na schodech sněmovny, ti najednou potřesou rukou u stánku s koblihama a slíbí snížit daně, zjednodušit zákony a zlepšit školství. Někteří jsou schopní slíbit cokoli, vesmírný program ČR, nebo rovnou daňový ráj na zemi – hlavně že tam bude jejich jméno a jejich xicht s photoshopovým úsměvem. A ty billboardy? To je přehlídka trapnosti, kde máš pocit, že kdo se víc ztrapní, ten vyhrává. Věty bez smyslu, s logikou po lobotomii: „Měníme budoucnost společně“, „Rozum vítězí“, „Jedeme dál“. Kam? Do prdele, nebo jen do dalšího čtyřletýho průseru?

A samozřejmě – peníze. Reklamy, plakáty, eventy, pódia, kafe zdarma, guláše, pivo a pódia s lidovkami. Miliony v kampaních, často z veřejných peněz, nebo přes „nezávislé dárce“, kteří po volbách náhodou dostanou veřejnou zakázku na dvacet let. To už ale nikdo neřeší, protože mezitím se stříhá páska u nového kruháče ve Vidlákově. A média? Ta drží basu. Každému pár rozhovorů, nějaká „debata“ s otázkami typu: „Jak moc jste lepší než ti ostatní?“ – a hlavně žádné těžké otázky, aby náhodou kandidát neřekl něco pravdivého.

A pak přijdou volby. Výsledky. A hle – všechno, co slibovali, je najednou nerealizovatelné kvůli koaličnímu partnerovi, ekonomické situaci, nebo prostě protože „nebyl čas“. Sliby zmizí, plakáty se rozmočej v dešti a ti samí lidé, co se ti ještě minulý týden dívali do očí a mluvili o „slušnosti“, dneska rozdávají trafikantům křesla a na tebe už zase serou z vejšky. Cirkus skončil. Lidi se uklidní. A za čtyři roky znovu.

Mě už to prostě sere.
Předvolební kampaně. Přetlakovaný festival pokrytectví, financovaný z tvojí kapsy – aby sis mohl vybrat, kdo tě bude dál ojebávat.