Daňový otrok · díl 37
Armáda
Nechrání tě. Jen tě připravuje na válku, kterou sis neobjednal, ale stejně za ni zaplatíš.
Oficiálně máme profesionální armádu. Nejsme ve válce, nejsme pod útokem, nikdo nám nešlape na hranice… ale přesto do ní tečou stovky miliard, jako by nám stál na dvorku Putin osobně a tankoval T-90 z obecní pumpy. A proč? Protože „je třeba být připravený“. Připravený na co, kurva? Na to, že se nějakej premiér blbě vyspí, podepíše „strategické partnerství“ a pošle naše prapory do písku, kde už třikrát nechali kosti Američani, Kanaďani i psi z francouzské legie?
Česká armáda dnes neexistuje proto, aby chránila naše životy. Existuje proto, aby nakupovala hračky za miliardy, budovala „obranné schopnosti“ a udržovala stovky teplých pozic pro plukovníky, co znají správného generála. Gripeny, které nesmíme použít. Pandury, které neprojedou český les. Drony, které mají víc PR než výkonu. A pak se ještě každý rok tváří, že „potřebují víc“, protože to tak chce NATO. Jo, jasně. NATO si přeje, aby chudí Češi kupovali americký železo na leasing, zatímco půlka nemocnic padá na držku a vojáci „pomáhají“ tak, že skládají stany u povodní, co by zvládl i dobrovolný hasič z Horní Dolní.
A pak je tu ten nábor. Armáda se prezentuje jako „moderní kariéra“. Plakáty, videa, rekruti v maskáčích na YouTube – všichni usměvaví, digitální, cool. Ale ve skutečnosti? Získáš práci, kde tě ve jménu míru naučí zabíjet, kde tě budou posílat na mise, kterým nerozumíš, a kde budeš poslouchat rozkazy od lidí, kteří se na to vyserou ve chvíli, kdy jim nabídnou post v NATO nebo trafiku na ministerstvu. Jo, to je pravá čest. Být šachová figura na geopolitické šachovnici, kde tě vymění za love nebo vliv.
A aby toho nebylo málo, tak se tu znovu začíná mluvit o branné povinnosti. Že prý mladí by si měli zkusit, co to je disciplína, řád a služba vlasti. Tak určitě. Hlavně, když ten stát, co chce loajalitu, tě mezitím oholí na daních, zavalí tě předpisama, oškube na pokutách a ještě se ti u přepážky vysměje, když si přijdeš pro blbej pas. A najednou máme být „vojáci národa“? Ne, díky. Nejsem ochotnej zemřít za lidi, co mi s úsměvem kradou půlku výplaty a říkají tomu „solidarita“.
Mě už to prostě sere.
Armáda. Už to dávno není obrana. Je to předražená politická kulisa, kde místo zbraní chrastí zakázky a ideály se maskujou v maskáčích.