GDPR

GDPR. Magický slovo, který zní jako tajná služba Evropský unie, ale ve skutečnosti je to jen soubor naprosto nesmyslných pravidel, díky kterým ti dneska nikdo nesmí ani poslat e-mail bez toho, že ti předtím podepsal třístránkovou smlouvu a slíbil ti, že tvoje údaje neprodá ani mimo planetu.

Všechno se musí zašifrovat, všechno se musí zablokovat, u každého tlačítka musí být checkbox, disclaimer a tlačítko „nesouhlasím“. Ochrana osobních údajů? Jasně. Tak chráněná, že tě nikdo nesmí ani oslovit jménem, ale Facebook ví, kdy jsi naposled brečel u reklamy na psí granule.

Ať otevřeš dneska jakoukoli stránku, první, co na tebe vybafne, není žádnej obsah. Ne. První přijde lišta. Cookies. Pak další lišta. Souhlas s uložením osobních údajů. Pak modální okno. Pak další checkbox. Vypadá to jak bezpečnostní protokol před odpálením jaderný hlavice. A všechno to má jediný cíl: aby sis kliknul na „souhlasím“ a všichni si mohli umýt ruce. Protože bez toho tě stránka stejně nepustí dál.

Takže ty tam stojíš, bezmocnej, jak pán s Alzheimerem před bankomatem, mžouráš do čtyř odstavců právničtiny, snažíš se najít to jedno správný tlačítko, který tě pustí ke článku o tom, jak upéct bábovku – a když ho konečně najdeš a odklikneš, stejně to sleduje úplně všechno dál. Jen s alibi. Protože jsi „dal souhlas“. S čím přesně, to nevíš. Ale už je to právně v pořádku.

Tohle není ochrana soukromí. To je legalizovaný stalking s papírem v ruce. Uživatel si to přál, podepsal, kliknul. Všechno v pořádku. Můžeš ho teď šmírovat, segmentovat, monetizovat, prodat. Hlavně že byl checkbox. A nebo dva. A že máš někde v patičce odkaz na „zásady zpracování údajů“, který čtou asi tři lidi ročně – a všichni jsou právníci.

Ve firmách se pak řeší GDPR školení, bezpečnostní směrnice, šifrování disků, zamykání tiskáren a zametání stop na záchodě. A přitom největší riziko je pořád ten jeden kokot, co si do mobilu stáhne tabulku klientů na veřejný Wi-Fi v KFC.

A aby to bylo ještě absurdnější – stát, kterej GDPR tak horlivě vyžaduje, ti zároveň vesele sype datovky, zdravotní údaje, registr smluv a celou digitální identitu do systému, kde stačí jeden špatnej klik a tvoje soukromí letí ven jak poznámky na střední. Ale hlavně, že na webu tvojí babičky s perníčkama je správně zaškrtávátko a stránka s politikou cookies.

GDPR není ochrana. GDPR je právní byrokracie, co dělá peklo z každodenní komunikace, komplikuje podnikání, vysává čas a energii a chrání tak akorát prdel úředníků, kdyby se někdo náhodou ozval.

Mě už to prostě sere.

Tohle je další bod mýho seznamu. GDPR nesmysly.
Papírová obrana proti světu, co dávno ví všechno. Ale hlavně, že máš checkbox.