Státní maturity

Stát rozhodl, že nejlíp ověří tvoje znalosti tím, že tě na konci střední školy zavře do třídy, dá ti papír s otázkama a změří, jak dobře umíš hádat, co tím chtěl básník říct. A když neřekneš správně, co říct chtěl, tak nejsi připravenej na život. Protože život je přece plnej multiple choice otázek a testů bez souvislostí.

Státní maturita je monumentální ukázka toho, jak stát neumí ani debilní test z češtiny udělat tak, aby dával smysl. Ale hlavně že je to sjednocený. Aby všichni trpěli stejně. Protože rovnost. Rovnost v tom, že musíš odříkat analytickej rozbor básně od někoho, kdo dávno chcípnul na syfilis, i když chceš třeba dělat truhláře.

Nezáleží, jakej jsi měl průměr čtyři roky. Nezáleží, kolik jsi odmakal ve škole, jaký jsi měl učitele, co tě zajímá, co umíš. Záleží, jestli zrovna ten den napíšeš správně, jaký je rozdíl mezi epitetonem a přirovnáním. A jestli ne? Smůla. Dělej si řidičák na ještěrku. Nebo opakuj. Stát rozhodl, že nejsi dost vzdělanej, protože jsi nepochopil graf s prodejem rohlíků.

A pak ta organizace. Tuny papírů, šifrovanej rozvoz testů, rozdělování zasedacích pořádků, centrální zadávání, centrální oprava, centrální průser. Každoročně někde něco selže, někde se pošle špatnej balíček, někde unikne zadání. Ale hlavně, že to má punc státní autority. Razítko, co ti zlomí nebo zachrání život. A to všechno jen proto, aby měli nahoře pocit, že drží opratě.

Ať jsi špičkovej ajťák, nadanej muzikant nebo stavař jak kráva – když neuděláš maturitu, jsi papírově idiot. Protože stát ví líp, co znamená „vzdělání“. A ví to tak moc, že ti to každej rok připomene, kdybys náhodou začal moc přemejšlet.

Mě už to prostě sere.

Tohle je další bod mýho seznamu. Státní maturity.
Byrokratickej test dospělosti, kterej neprověří nic – kromě toho, jak dlouho vydržíš držet hubu a vyplňovat políčka.