Boj proti drogám

Stát a drogy. To je jak kdyby tě notorickej alkoholik káral, že jsi dal včera dvě sklenky vína a už bys měl asi do léčebny. Stát je ten největší dealer – rozdává benzodiazepiny, předepisuje opiáty jak lentilky a leje do lidí chlast v akci za 79,90. Ale ty si dej doma joint a už ti dýchá na záda celej represivní aparát.

Nikdo ti neřekne: „Hele, tenhle člověk má těžkou depresi, možná mu trochu psilocybinu pomůže se srovnat.“ Ne. Řeknou ti: „Tenhle člověk měl u sebe 0,3 gramu sušiny a nahlas poslouchal Pink Floyd. Seberte mu děti a dejte mu podmínku.“

Máš joint? Pokuta.
Máš hašiš? Pokuta.
Máš čaj z konopí? To si děláš prdel? Pokuta.
Máš kratom? Oukej, ten je zatím na půli cesty mezi čajem a heroinem podle toho, jak se Andrej vyspí.

Ale hlavně že máš v každým supermarketu pět regálů chlastu, kde si můžeš legálně koupit nápoj, kterej ti udělá díru do jater a rozleptá mozek. Ale ten je státní. Ten je v pohodě. Ten má spotřební daň, takže to je „jiný“. Tohle je čistá státní “logika”.

Boj proti drogám není ochrana společnosti. Je to ochrana státní moci. Protože kdyby si lidi mohli sami rozhodnout, co si daj do těla, za chvíli by si mohli začít rozhodovat i o tom, co dělaj se svým životem. A to přece nejde. Ještě by přestali poslouchat autority, báli by se míň, přemýšleli by víc… a třeba by si všimli, kdo je tu fakt nebezpečnej.

Každej zákaz jen pumpuje peníze do černýho trhu a dává státu záminku tě buzerovat. Chceš si vypěstovat pár kytek na balkoně? Tak si rovnou začni shánět advokáta a připrav se na razii, jak kdybys doma vařil perník. Chceš si koupit kratom? Dnes legální, zítra veřejnej nepřítel číslo jedna. Záleží jen na tom, co se zrovna hodí nafouknout, když vláda potřebuje odpoutat pozornost od toho, že všechno ostatní posrala. Jedinej trip, co ti povolí, je výlet na úřad s předvoláním v kapse.

A pak se tvářej, že chrání děti. Jasně. Chrání je tak, že je pošlou do vězení, když si v sedmnácti daj extázi na fesťáku. A chrání je hlavně tím, že se o drogách nesmí mluvit normálně. Jen hystericky, represivně a hlavně – z patra.

Mě už to prostě sere.

Tohle je další bod mýho seznamu. Boj proti drogám. Stát, kterej si dává lajnu represivní moci každé ráno k snídani, nemá co kecat do toho, co si dáváš ty.