STK

Kdykoliv slyším slova jako „technická kontrola“, mám chuť vyndat kladivo a přetestovat si vlastní nervy. STK je totiž něco jako zpověď v totalitním autoservisu. Jednou za dva roky musíš s vlastním autem, který sis zaplatil, opravuješ ho, udržuješ, jezdíš s ním denně a znáš ho líp než vlastní babičku – přijít za úplně cizím chlapem v montérkách, sklonit hlavu a pokorně poprosit: „Prosím, pusť mě zpátky na silnici.“

A on tě pustí. Ale jen když budeš mít správně nafoukaný kola, mlhovku zapojenou v přesně předepsaný díře a pokud možno ne moc špinavý VIN. Protože na to se tu hraje. Ne na to, jestli tvoje auto někoho ohrožuje, ale jestli má všechno správně podle předpisu. I kdyby jsi měl brzdy z tanku a kastli v laku od Ferrari, pokud ti chybí krytka na stěrači, jsi hrozba veřejnýho pořádku.

A co je na tom úplně nejlepší? Že tenhle posvátně byrokratickej rituál má platnost přesně dva roky. Tzn. že auto může být šrot hned druhej den – a stát řekne: „V pořádku, máte přece platnou STK!“ Celý je to jen divadlo. Výroční buzerace, která se tváří jako bezpečnost, ale reálně nezaručuje vůbec nic. Kromě toho, že ses dostavil, zaplatil a nechal si nalepit samolepku poddanosti.

A jako bonus – zatímco ty si dáváš pozor, ať ti náhodou neuteče termín a neprošvihneš emise, po republice ti svištěj desetitisíce aut se zahraniční značkou, co by českou STK neprošly ani kdyby je tam přivezl anděl strážnej. Zadní světla přilepený izolepou, airbag vystřelenej od roku 2016, tlumiče jak z trampolíny – ale hlavně že to má polskou nebo ukrajinskou značku. A co stát? Nic. Ticho. Na to nejsou pravomoci. Ale jestli ty přijedeš o den pozdějc nebo budeš mít „lehkou korozi na nosníku“, máš problém jak nádor.

Takže realita je jednoduchá: buď si platící občan a necháš se šikanovat, nebo jsi mimo systém – a můžeš jezdit, čím chceš, jak chceš a bez otravování. Protože pokud nejsi servilní vůči systému a nebo cizinec tak můžeš jezdit maximálně sockou nebo po prdeli z kopce.

Tohle není kontrola technickýho stavu. Tohle je kontrola loajality. Zda se dostavíš, zaplatíš, držíš hubu a nezpochybňuješ svatý status razítka. Je úplně jedno, v jakým je tvůj vůz stavu, pokud projde labyrintem formální dokonalosti. Protože stát nezajímá tvoje bezpečí. Stát zajímá, jestli se podřizuješ.

Mě už to prostě sere.

Tohle je další bod mýho seznamu. STK. Kontrola, která neřeší, jestli tvoje auto jezdí bezpečně – jen jak moc jsi poslušnej občan.