Kauza Turek

Celá ta kauza s Filipem Turkem je jen další díl nekonečný telenovely, kde se všichni pohoršují nad tím, že politik řekl něco debilního. Jako kdyby to bylo poprvé. Najednou se zjeví zástupy morálních arbitrů, co se tváří, že oni by přece nikdy. Jenže pravda je, že by klidně taky — jen to buď nenapsali na Facebook, nebo to zatím nikdo nevytáhl. Všichni křičí, všichni moralizujou, ale ve skutečnosti se jen přetahujou o to, kdo má momentálně právo být veřejně pohoršený.

Politika v Česku dnes není o programech, ale o kauzách. Každej má nějakej škraloup – rozdíl je jen v tom, kdo má lepší PR. Jedni si mažou minulost, druzí ji přetvářejí v marketing a třetí dělají, že si ji nepamatují. A voliči mezitím sledujou, jak se politici navzájem topí v bahně, do kterýho sami vlezli. Navenek hrajou drama o morálce, ale v zákulisí si dávají kafíčko a smějou se tomu, jak se to chytlo v médiích.

A nejvtipnější na tom je, že tihle samí lidé, co teď pohoršeně prskají nad Turkem, měli ještě včera vedle sebe kolegy s úplně stejnou historií — jen jim to zatím prošlo. Můžeš bejt sexistickej, arogantní, prolhanej pičus nebo úplně mimo realitu, ale jakmile máš správný stranický dres, všechno se dá vysvětlit. Když jsi náš, tak jsi „kontroverzní“. Když nejsi, jsi „nepřijatelný“. Stejná špína, jinej smrad.

Kauza Turek není o jednom člověku. Je to jen zrcadlo, který najednou někdo zvedl — a většina politiků se lekla, že by v něm mohla být taky vidět. Proto ten hysterickej cirkus. Všichni se bojí, že příště přijde řada na ně. A tak na sebe navzájem házejí špínu v naději, že přehluší vlastní smrad. Nakonec zůstane jen hromada pokrytců, co moralizují, zatímco jim z kapes čouhaj stejný průsery.

Mě už to prostě sere.

Kauza Turek. Když se všichni topí v bahně, ale tváří se, že jich se to netýká.