Úvodní slovo daňového otroka
aneb proč jsem začal sepisovat seznam věcí, které mě serou na státu
Nevím, kdy přesně mi došlo, že něco není v pořádku. Možná to bylo, když jsem si spočítal, kolik dní v roce pracuju jenom proto, aby se úřední šiml mohl v klidu nasnídat. Možná když jsem stál třetí den v řadě na dopravním inspektorátu, kde se úřednice tvářila, že moje existence je přítěž. Nebo možná když jsem slyšel, že „bych měl být vděčný, že tady ten stát máme.“
Co tady najdete?
Tenhle newsletter je ventil, deník frustrací, ale i úvaha nad tím, co by mohlo být jinak. Nebude to objektivní. Nebude to uhlazené. A rozhodně to nebude “vyvážené”.
Budu psát o věcech, které mě serou – a myslím že nejen mě.
Ale místo nadávání v hospodě si to budu zapisovat sem – do veřejného archivu nespokojenosti.
A možná se přidáš. Možná mi napíšeš, co sere na státu tebe.
Možná z toho jednou bude kniha.
Nebo aspoň terapeutická skupina. Online. Bez dotací.
Proč to dělám?
Nečekám revoluci. Ani nový manifest. Ale věřím, že:
Smích je nejsilnější zbraň proti moci, která si na sílu jen hraje.
Takže vítej.
Udělej si pohodlí.
A připrav se na seznam.
Je dlouhý.