Kauza Bitcoin

Stát dostal bitcoiny. Hurá, miliarda v trezoru! Ministr spravedlnosti to hned vytáhnul na tiskovce jako trofej století, že prej “dar odsouzeného”. Póza hrdého vítěze, který právě ukořistil digitální poklad. Jenže brzy se ukázalo, že mince mají historii černější než uhel a že tak jednoduché to nebude. Policie je zmrazila, státní zástupci začali kličkovat, a z “daru” se stal horký brambor, který si hází mezi sebou ministerstva, úřady a komise. Jednou je to majetek státu, pak důkaz, pak něco, co se musí vrátit, a nakonec “bez komentáře”.

Celé to připomíná grotesku: pondělí – přijímáme bitcoiny, středa – vracíme bitcoiny, pátek – zakazujeme manipulaci s bitcoiny, neděle – někdo leakne do médií, že vlastně byly ještě další bitcoiny, ale ty už mezitím někdo “zpracoval”. Každý krok je doprovázen novou tiskovkou a další várkou velkohubých prohlášení, která druhý den neplatí. Výsledek? Guláš, ve kterém se nevyzná ani ten, kdo ho vařil. A kdyby to nebyla miliarda, byl by to skoro vtip. Takhle je to jen trapný.

A do toho všichni předstírají, že se něco vyšetřuje. Papíry lítají mezi policií, státním zastupitelstvím a ministerstvem, ale nikdo nechce být ten, kdo to celé podepíše. Každý se radši schová za fráze o “probíhajícím šetření” a “složitých okolnostech”. Když to smrdí, řekne se “jiný resort”. Když to hoří, řekne se “jiná fáze řízení”. A když se někdo zeptá, kdo konkrétně rozhodl co a proč, roztáhne se mlha. Nikdo nic, všichni všechno.

Pointa je jasná: stát možná ani nechce, aby se to došetřilo. Protože čím víc se vrtá v detailech, tím víc to páchne. Každej je v tom nějak namočenej, ať už politik, úředník nebo někdo z bezpečnostních složek. A tak se to radši nechá bublat v nekonečném “prověřování”, dokud se neobjeví jiná kauza, co přebije titulky. Až se na to zapomene, prohlásí se, že “nebyly shledány pochybení”. A jede se dál.

Mě už to prostě sere.

Kauza Bitcoin. Miliarda v kolečku razítek.