Digitalizace

Stát si pod slovem digitalizace představuje, že omaluje papír pixely. Formuláře jsou buď nevyplnitelný PDF, nebo je vyplníš on-line a na konci si je musíš vytisknout, podepsat a poslat do spisový služby, která stejně všechno zase tiskne, skenuje a ukládá jako “digitální obraz” se šumem a ohnutým rohem. Nula validací, nula logiky, zato spousta kolonek, kde musíš opisovat data, která už u nich dávno mají. Protože propojení registrů? To se jednou určitě “naplánuje”.

Český e-služby mají společného jmenovatele: místo procesu je tam jen fronta. E-Recept? Fajn, než se systém rozhodne zrovna nepřijímat požadavky. E-Neschopenka? Super, když si to sedne s payrollovým peklem a OSSZ klientem z pravěku, kterej střílí chyby jak petardy na Silvestra. E-Doklady v mobilu? Paráda — do chvíle, než potřebuješ offline, nenabitej telefon nebo úředník řekne “to já neberu, vytiskněte si to”.

Nejhorší je ten mindfuck v pozadí: digitalizace se dělá hlavně kvůli kontrole, ne kvůli tobě. Abys šel vidět v matrici, aby šly křížit registry, aby šly ladně chrlit pokuty, “výzvy k doplnění” a automatické sankce. Komfort občana je vedlejší efekt. Hlavní je, aby stát měl páku a auditní stopu, kterou může otočit proti tobě kdykoli se mu to hodí. A když se zeptáš, proč to nejde jednoduše: “protože legislativa”. Jasně. Tu si píšou sami, ale to je evidentně poslední věc, kterou by někdo chtěl upravit.

A přitom by stačilo tak málo: jeden účet, jedno přihlášení, jednotný komponenty, tvrdá pravidla pro UX, otevřená API, nezávislá kvalita a penalizace za výpadky. Prostě normální produktový přístup. Místo toho máme “modernizace” co pálí miliardy, aby sis mohl poslat PDFko, který skončí vytištěný v šanonu, vyfocený mobilem a naskenovaný zpátky do systému. Full circle.

Mě už to prostě sere.

Digitalizace. Šanon v cloudu, rozum nikde.