Datové schránky

Datové schránky – tohle není služba. To je povinnost. Nemáš na výběr. Máš firmu? Tak rovnou dvě. Jednu pro sebe, jednu pro právnickou osobu. Gratuluju, teď budeš trávit část života přihlašováním, přepínáním a hledáním, kde je vlastně ta správná zpráva. A jestli si myslíš, že to je „komfort digitalizace“, tak se rychle probuď – tohle je jen nový způsob, jak ti stát nasype další povinnosti na hlavu.

Všechno je nastavený tak, aby to bylo proti tobě. Zpráva, co ti přijde, je automaticky doručená, i když jsi o ní v životě neslyšel. Nepřihlásil ses deset dní? Smůla. Jako bys podepsal, že o všem víš. Úřady si tak vytvořily dokonalý alibi – „my jsme poslali“ – a ty máš problém. Zákon je na jejich straně, takže tvoje dovolená, nemoc nebo prostě fakt, že máš život, nikoho nezajímá.

A praktická stránka? Žádný zjednodušení. Naopak. Přístupový údaje, hesla, SMSky, certifikáty – a když se ti cokoliv ztratí nebo zablokuje, tak tě systém poslušně pošle kam? Na poštu. Jasně, digitalizace po česku: z datovky tě to vždycky stejně dožene k přepážce. Stát se tváří moderně, ale reálně tě žene do fronty mezi důchodce co jdou platit složenky.

A nejlepší na tom je, že spousta úřadů s tebou stejně komunikuje po staru. Takže část papírů přijde do datovky, část doporučeně domů. Místo digitalizace máš dvojí buzeraci. Jenže povinnost máš ty – kontrolovat, archivovat, přeposílat, pamatovat si přihlášení. Úředník? Ten si pořád jede svoje tempo a v horším případě ti to pošle dvakrát.

Mě už to prostě sere.

Datové schránky nejsou žádná služba občanovi, ale povinná past, kde máš víc účtů, víc starostí a nulovou šanci se tomu vyhnout.