Sliby politiků

Sliby politiků jsou něco jako vánoční reklamy na Coca-Colu. Vždycky se objeví, všichni to viděli stokrát, nikdo tomu nevěří, ale stejně to běží dál. Každý čtyři roky se z plakátů smějou stejný ksichty a slibujou všechno od vyšších platů po levnější energie, od „lepší budoucnosti“ po „čistší politiku“. Výsledek? Stejně jako po vánočním obžerství – bolí tě břicho, je ti špatně a peněženka je prázdná.

Politici slibujou ráj na zemi, ale pokaždý z toho vyjde peklo na účtence. V kampani je všechno možný – zlevníme jízdenky, postavíme dálnice, zlepšíme školství. Po volbách? Najednou se ukáže, že „rozpočet je v horším stavu, než jsme čekali“. No jasně. To je jako kdybys sliboval holce all inclusive dovolenou na Maledivách a pak ji vzal stanovat k rybníku, protože jsi „nečekal, že hotel nebude zadarmo“.

A ty jejich slavný „programy“? Stohy papíru, který by se daly shrnout do dvou vět: „budeme se tvářit, že makáme“ a „za všechno můžou ti druzí“. Pak se v televizi hádaj, kdo toho nasliboval víc a kdo lže míň, a lidi jim to stejně baští. Protože naděje umírá poslední – a voličská paměť ještě rychleji než zlatá rybka.

A nejlepší je, že sliby jsou zadarmo. Není to jako u normálního člověka, kterej když něco slíbil a nesplnil, dostal by minimálně facku nebo letěl z práce. Politik? Ten si nesplněnej slib zabalí do keců o „kompromisu“ a jde si pro další mandát. Když ti někdo lže do očí a ještě se u toho usmívá, není to charismatickej vůdce – je to prostě hajzl, co tě má za idiota.

Mě už to prostě sere.

Sliby politiků. Největší národní sport, kde se podvádí od startu až do cíle.