Úředníci

Úředník je zvláštní druh organismu. Nežije v přírodě, nežije pro zákazníka, nežije pro výsledek. Žije pro proces. Je to člověk, který se ráno vzbudí, natáhne si slušnej svetr, oběd si rezervuje už v devět, a celý den se pečlivě stará o to, aby se nic nezměnilo. A když se náhodou něco pohne, hlavně ať to nejde udělat rychle, levně a bez papíru. Protože pak by byl ohrožen celý jeho mikrosvět razítek, tabulek a důležitě zvednutého obočí.

Na úřednících je fascinující ta jejich nedotknutelnost. I kdyby ti způsobili škodu, vyřadili tě z dávky omylem, nebo ztratili půlku žádosti, nikdo za nic nenese odpovědnost. Mýlil se úřad? No a? To se stává. Ale ty, občane, jestli jsi něco zapomněl doložit, připrav se na doporučený dopis s výhružným jazykem jak z osmdesátek: „Nedoložíte-li do pěti pracovních dnů, vystavujete se možnosti sankčního postihu.“ Úředník může všechno. Ty můžeš hovno. Maximálně si můžeš postěžovat... jinému úředníkovi.

Jejich svět je uzavřený ekosystém. Interní směrnice jsou pro ně víc než zákon, slovo „nelze“ používají jako mantru a osobní zodpovědnost je pro ně cizí slovo. Když se zeptáš, proč něco nejde, odpovědí není důvod. Odpovědí je výraz, kterým ti dávají najevo, že jsi obtížný hmyz. Tihle lidé by si bez pracovního stolu a šanonu neuměli utřít ani prdel. A přesto mají moc ti komplikovat život víc než exekutor se špatnou adresou.

A co je úplný vrchol? Že to ví i oni. Jedna paní z finančáku mi jednou vážně řekla: „Já vím, že to nedává smysl, ale my to tak děláme už roky.“ To je jak hláška z Jistě, pane ministře. A pak se nediv, že se cítíš jak ve špatné epizodě úřednického Matrixu, kde tě kód „A38“ donutí chodit po budově v kruhu a u každého okýnka ti řeknou „to není náš odbor“. A než se ti podaří to vyřídit, zjistíš, že jsi vlastně umřel a tvoje žádost se ztratila s tebou.

Největší ironií zůstává, že úředník není tvůj zaměstnanec, i když mu platíš výplatu. Je tvůj bachař. Dozor. Hlídač. Hladový vlčák, co čte paragrafy a čeká, až uděláš chybu. Protože když uděláš chybu, může tě poslat zpátky na začátek fronty. A když to všechno zvládneš správně, ještě se na tebe u okýnka ksichtí jak královna, co ti milostivě dovolila dýchat.

Mě už to prostě sere.

Úředníci. Nevolení páni našeho každodenního života. Nikdo je nezná jménem, nikdo je nemůže vyhodit, a přesto rozhodujou, jestli budeš žít v klidu nebo v byrokratickém očistci.