Voliči

Jsou všude. V kanceláři, v tramvaji, na Facebooku, v televizi. Poznáš je snadno – věří, že stát je nutné zlo, a kdo si to nemyslí, je buď nebezpečný idiot, nebo sociopat bez empatie. Říká se jim voliči. Ne proto, že chodí k volbám (to taky), ale protože jejich duše je vnitřně nastavená na režim „někdo jiný to musí řídit“.

Volič není ten, kdo se jednou za čtyři roky rozhodne. Volič je ten, kdo se rozhodl napořád. Žít ve státním akvárku. Hrát podle pravidel, co nikdy nesmíš zpochybnit. A co víc – volič se nespokojí s tím, že on sám poslouchá. Ne. On tě bude nutit poslouchat taky. On tě bude přesvědčovat, že je správné se nechat okrádat. Že daně jsou výrazem civilizovanosti. Že povinnosti dělají občana. Že „kdyby nebyl stát, tak se pozabíjíme.“

Volič si nikdy nepřizná, že je závislý na autoritě. On si totiž myslí, že je zodpovědný občan. Rád o sobě mluví jako o součásti „společnosti“. Ale když řekne „společnost“, myslí tím stát. Když řekne „solidarita“, myslí tím vynucené přerozdělování. A když řekne „demokracie“, myslí tím, že většina má právo ti vlézt do života, do peněženky a klidně i do ložnice.

Volič je jak ten typickej spolužák, co se v pátý třídě hlásil, že někdo mluví při tichý četbě. Nepotřebuje moc. Potřebuje jen jistotu, že ji má někdo jinej – a že ji použije na ty, co se mu nelíbi, na ty co moc vyčuhujou. A jakmile někdo vystoupí z řady, zkusí žít bez dotací, bez povolení, bez poklonkování – volič ho neodsoudí za obsah, ale za drzost. Protože mu rozbíjí pohodlnou lež. Připomíná mu, že svoboda je možná – ale on už se jí dávno vzdal. A potřebuje, aby ses jí vzdal i ty, aby se necítil jako idiot.

Volič je fascinující druh. Neumí si představit svět, kde by mohl říct „ne“ a odejít. Svoboda je pro něj nebezpečná, protože by v ní neměl koho obviňovat. Teď může vždycky říct: „Já za to nemůžu, to stát… to politici… to parlament…“ Ale on je ten stát. On je ten systém. Bez něj by to všechno dávno spadlo jako papundeklovej barák z veřejný zakázky.

Mě už to prostě sere.

Voliči. Dobrovolní otroci, co tě budou nenávidět, když si dovolíš přestřihnout vlastní řetěz.