Veřejná diskuse

Říká se tomu veřejná diskuse. Ve skutečnosti je to jen noblesní způsob, jak říct „už jsme to rozhodli, ale kvůli proceduře vás musíme nechat chvíli mluvit“. Připomíná to svatební projev tchyně – tváří se to jako pozvání ke slovu, ale všichni ví, že je to jen trapnej rituál před tím, než se přejde k dezertu.

Veřejná diskuse u nás není fórum. Je to šaráda. Kulisa. Společenský kabaret s rozdanýma rolema: vláda hraje rozumného lídra, neziskovky hrají občanskou společnost, experti hrají experty a veřejnost? Ta se může přihlásit o slovo na konci – jestli teda zbyde čas. A když už náhodou dostaneš slovo, musíš ho říct slušně, konstruktivně a hlavně tak, aby to nikoho nenapadlo brát vážně. Protože skutečná veřejná diskuse u nás není o hledání pravdy. Je to procesní orgie. Formální rituál, kde názor smí zaznít, ale nesmí překážet.

Jak taková diskuse vypadá?
Scéna první: Místnost plná odborníků, kteří mají na věc „odborný konsenzus“. Dva lidi z neziskovky, jeden z ministerstva, někdo z univerzity a jeden komparzista s jiným názorem – pozván jen proto, aby to nevypadalo tak blbě. Mluví se ve frázích jako „musíme být ambiciózní“, „společenská objednávka“ a „je třeba posílit důvěru“. V překladu: už jsme to rozhodli, teď si to odkejvejte.

Scéna druhá: Facebooková stránka ministerstva zveřejní „diskusi s veřejností“. Komentáře jsou otevřené. Po dvaceti minutách zavřené. Důvod? „Diskuze se stočila nepatřičným směrem.“ Jinými slovy – lidi psali, co si fakt myslí.

Scéna třetí: Covid. Zavíraj se školy, restaurace, lesy, všechno. Kdo se ptá, proč? Je „dezolát“. Kdo nesouhlasí s vládními opatřeními? „Ohrožuje veřejné zdraví“. A kdo měl pravdu? To už se dneska nediskutuje. To už se zapomnělo.

A nejlepší je, že i když žádná reálná diskuse neproběhne, stejně pak čteš v tiskový zprávě, že „vláda po důkladné konzultaci se všemi zainteresovanými partnery“ dospěla k rozhodnutí. Kdo byli ti partneři? Obvykle čtyři navzájem propojený think-tanky, jedna poradenská firma a paní, co kdysi napsala studii o „měkkých datech ve veřejném prostoru“.

Veřejná diskuse je dneska hlavně PR nástroj. Potřebuješ prosadit kontroverzní věc? Udělej simulovanou debatu. Nahraj stream. Nech lidi něco napsat do formuláře. A pak napiš, že „diskuse proběhla“. Nikdo to nekontroluje. Nikdo se nediví. Všichni to znají. A každej, kdo si tímhle kolečkem někdy prošel, ví, že je to akorát výsměch.

Ale kdyby ses náhodou rozčílil, kdyby ses postavil, kdybys měl vlastní názor a ještě si dovolil ho říct nahlas, připrav se na nálepku. Demagog. Dezinformátor. Populista. Ruský narativ. Zpochybňovač. Ohrožení demokracie. Cokoliv, jen ne účastník diskuse.

Mě už to prostě sere.

Tohle je další bod mýho seznamu. Veřejná diskuse. Ne jako rozhovor s veřejností. Ale jako důmyslný způsob, jak ti dát pocit, že jsi byl u toho, zatímco tě v tichosti vyškrtli ze seznamu jako „nevhodný výstup“.