Když jsem si všiml, že někteří lidi i z našich libertariánských kruhů nemají úplně jasno v argumentaci, kterou u nás prezentoval na streamu Michal Jedlička, a to i s odstupem času, rozhodl jsem se to tímto způsobem vyjasnit.
Argument
Michal u nás na streamu přišel s poměrně zajímavým argumentem, popř. kritikou.
Jeho premisa je následující:
Pokud vlastníme všechny zdroje, které vkládáme do vytvoření nového objektu, pak vlastníme nový objekt.
A příklad, který si vybral, je vybraný perfektně.
Pokud má matka dítě, a otec ji daroval buňky ke zplození dítěte, potom by dítě mělo být v plném vlastnictví matky.
(Předpokládejme tenhle scénář, ať neřešíme kolektivní vlastnictví matky a otce, pointa by totiž zůstala a dle této logiky by dítě nevlastnilo samo sebe a to je cílem jeho kritiky… to kdo jiný ho pak vlastní už je vedlejší).
Dedukce je správná. Pokud platí premisa, příklad (závěr) je v tomto případě správný.
Na základě tohoto argumentu Michal tvrdí, že vyvrací … no vlastně pokaždé něco jiného… voluntarismus, anarchokapitalismus, princip neagrese (=”NAP”).
Vzhledem k tomu, že v jisté formě hájíme každý z těch pojmů, tak chápu, proč k tomu závěru může dojít, a třeba mezi nimi nevnímá velké rozdíly.
Možná právě vyjasněním pojmů dojdeme k tomu, co vlastně kritizuje, a jestli ta kritika je validní. Udělejme si takové intro do hledání bugů v “programu”.
Anarchokapitalismus
Wiki: “Anarchokapitalismus je politická a ekonomická teorie, která usiluje o eliminaci státu resp. státního monopolu ve prospěch neregulovaného volného trhu, soukromého vlastnictví, libertariánského výkladu osobní svobody a principu neagrese.”
Celkem dobrý. Moje poznámka by byla, že princip neagrese není nutnou podmínkou anarchokapitalismu.
Taky bych upozornil, že kolují dva odlišné výklady, často zaměňované, toho, co to je anarchokapitalismus… zda je to ten směr, který o to usiluje, nebo zda je to ten stav věcí, o který anarchokapitalisti usilují. Ale to zde tolik relevantní není.
Reálná podoba anarchokapitalismu nemusí být plně dle principu neagrese. Asi jako demokracie - vláda většiny, nemusí znamenat (v praxi neznamená), že každý má volební právo (např. děti nemají).
Přímo z téhle definice ale neplyne Michalovo původní premisa.
Co když to ale plyne z něčeho, na co se odkazuje?
Princip neagrese (NAP), a voluntarismus
Já: “Vysvětli v jedné větě co je voluntarismus.”
GPT3.5: “Voluntarismus je filozofický a politický směr, který zdůrazňuje individuální svobodu, dobrovolnou spolupráci a odmítání násilí a nucení jako prostředků dosahování cílů.”
Já: “Vysvětli v jedné větě co je princip neagrese.”
GPT3.5: “Princip neagrese je etický postoj, který zastává zásadu, že je nespravedlivé a nepřijatelné používat nebo hrozit násilím vůči jiným lidem či jejich vlastnictví bez jejich souhlasu.”
Když nad tím člověk přemýšlí, tyhle dvě věci mu opravdu splývají. Jsou vůbec odlišné?
Liší se v tom jaký je to směr (filozofie / politika vs etika), ale koho to zajímá, že?
Rozdíly tam jsou, a asi by mi to trvalo celý článek na ně poukazovat, ale jsou detailní a ne moc důležité. Jako takové se hodně překrývají, a kde jsou rozdílné v definicích, nejsou moc rozdílné v dopadech. Například voluntarismus zastává pouze dobrovolné interakce, zatímco princip neagrese nezbytně ne. Ale odmítáním iniciace násilí, nám zbydou pouze dobrovolné interakce neboť donucení je iniciace násilí za účelem přimění člověka k něčemu.
A malá poznámka: pacifista odmítá obranné násilí (odmítá tedy NAP), ale nepáchá žádné útočné násilí (je tedy v souladu s NAP). Na druhou stranu může přijímat voluntarismus a je s ním i v souladu.
Tady bych si vyvolal imaginárního Michala a zkusil přednést jeho argument, který by cílil na to, že je to problém (scénář který popsal) jednoho z těchto dvou směrů (popř. postoje).
Imaginární Michal: “Pokud bys ‘dal’ dítěti vlastnictví jeho těla proti vůli matky, pácháš tím agresi, a nutíš ji tím. A to by bylo v rozporu s NAP / voluntarismem.“
Narozdíl od pátrání v oblasti anarchokapitalismu, tady už to vypadá, že náš imaginární Michal na něco přišel. Zohledňuje totiž část donucení / agrese. Ale vychází stále z premisy, že to dítě patří původně matce. Odkud ta premisa ale vznikla? Ani NAP, ani voluntarismus, ani anarchokapitalismus netvrdily, že pokud vlastníme všechny zdroje, které vkládáme do vytvoření nového objektu, pak vlastníme nový objekt.
Kdy tedy vlastníme nějaký objekt? Jak je to s vlastnictvím?
A tohle je důvod, proč já tvrdím, že Michal nekritizuje NAP, ani voluntarismus, ani anarchokapitalismus, ale jeden konkrétní koncept vlastnictví.
Vlastnictví
Dovolím si zde nepoužít Wiki ani ChatGPT a vysvětlit to vlastními slovy.
Vlastnictví je možnost kontrolovat nějakou entitu (nemusí to být jen věc) a rozhodovat co se s ní stane. Z tohohle titulu mi přijde “nedobrovolné” kolektivní vlastnictví jako nesmysl, protože ne každý z kolektivu o té věci může rozhodovat, protože tam je konflikt názorů (pokud rozhodují dva lidi, kdo rozhodne v případě sporu? a pokud bude rozhodnuto, že jeden z nich může rozhodovat a druhý ne, pak neplatí, že rozhodovali oba). Dobrovolné kolektivní vlastnictví by ale dávalo smysl, protože rozhodoval každý na vstupu. Ale to je odbočka.
I mezi anarchokapitalisty jsou odlišné názory na vlastnictví. Je menšina anarchokapitalistů (znám jen jednoho), kteří zastávají např. duševní vlastnictví. Taková osoba má pak odlišný pohled na ten koncept a odtud taky plyne, že má odlišné závěry v tom, před čím je OK se bránit a před čím ne.
A tady jsme u kamene úrazu. Tohle vlastně Michal kritizuje. Určitě se dá najít nebo vymyslet koncept vlastnictví, který by tvrdil, co tvrdí Michal. Tedy, že pokud vlastníme všechny zdroje, které vkládáme do vytvoření nového objektu, pak vlastníme nový objekt.
Pokud takový koncept zastáváte, potom má Michal pravdu a dítě podle vás nebude vlastnit své tělo. Já takový koncept třeba ale nezastávám. Stejně jako nezastávám koncept duševního vlastnictví.
Já si myslím, že vlastnictví je základním právem jednotlivce, které vychází z jeho práva na vlastní tělo. Jednoduše řečeno, primárně zastávám sebevlastnictví a až teprv z toho, se dá dovozovat nějaké další právo.
Člověk vlastní sám sebe. Z toho vyplývá, že si může přivlastňovat nějaké objekty a disponovat s nimi, ale že si nemůže přivlastnit jiného člověka, proti jeho vůli.
Matka si tedy nemůže přivlastnit dítě, protože dítě je člověk, a má právo na vlastní tělo. Bylo stvořené matkou, to je pravda, bylo stvořené ze zdrojů matky (a otce), to je pravda, ale je to člověk a tedy má právo na vlastní tělo. Já jsem radikální v tom, že věřím, že se toho práva může zříct (“kdo jsem já, abych mu to zakazoval?”), ale nemůže být o to právo (legitimně) připraven.
Tedy Michalova kritika se netýká konceptu vlastnictví, který zastávám já.
Který princip ale zastává anarchokapitalismus?
O tom, který princip zastává anarchokapitalismus už ale nic jeho definice nehovoří. A stejné to je s voluntarismem a principem neagrese. Těžký se v tom vyznat co? Pokud se pořád držíte a daří se vám v tom orientovat, pravděpodobně byste byli (nebo jste) dobří OOP programátoři.
V rychlosti zodpovím pár evidentních otázek:
“Jak může mít anarchokapitalismus víc konceptů vlastnictví?”
Tady bych to pro snazší představu přirovnal k demokracii. Demokracie je vláda většiny (v teorii). To jestli její reálná podoba je přímá demokracie nebo zastupitelská demokracie může zasádně ovlivňovat výsledky. Přesto obojí by byla “demokracie”. S anarchokapitalismem je to totožné.“Jaký je ten správný koncept vlastnictví?”
Ten můj. 😃“Jaký koncept by se uplatnil v anarchokapitalismu?”
To by byla otázka kultury. Může se to měnit v čase. Podobně jako původně v demokracii neměly ženy volební právo, ale byla to demokracie.
Nutno zmínit, že legitimitu (co je v pořádku) neodvozuju z kultury. Já mám za legitimní koncept sebevlastnictví, které hájím, a vlastnictví, které je odvozeno až z něj. Ale snažím se vysvětlovat všechny roviny, tedy co ty pojmy představují (deskriptivní popis), jak by to vypadalo v praxi (deskriptivní popis), co je podle anarchokapitalistů správné (normativní soud), a co je přímo podle mě správné (normativní soud). Směšováním všech těchto rovin do jedné (“anarchokapitalismus”) dochází k absolutnímu zkreslení, které zamlžuje reálné a správné odpovědi na ty otázky.
Nutno zmínit, že praktický stav věcí (jak by to vypadalo) často neřeší úplnou teoretickou konzistenci (jestli to splňuje dané principy).
Je v pořádku kritizovat dané pojmy, nebo postoje, ale před kritikou si urovnejme, co kritizujem.
Ač Michal má problém se v tomto vyznat (a není sám, proto tento článek), tak jeho argument je minimálně velmi dobrý v tom, aby se nad touto situací člověk zamyslel, jestli to je morální, a pokud ano / ne, potom proč, a jestli postoj, který tvrdí, že zastává, je skutečně postoj, který zastává.
Díky za přečtení,
Ondra ✌️
Okomentovat